Jak funguje mechanická čistička odpadních vod

Proces čištění probíhá ve třech stupních: mechanické předčištění, biologické čištění a dočištění.

 

Mechanické předčištění

Mechanické předčištění má za úkol zbavit vodu hrubých nečistot. Například dřeva, chlupů, písku, štěrku a podobně. K zachycení nejhrubších nečistot slouží takzvané česle. Jedná se buď o zařízení typu síta, které se musí ručně i čistit, nebo o nekonečný pohyblivý ozubený pás, na který se nečistoty zachytí a v místě kde se pás ohýbá zpět do vody nečistoty padají do připravené nádoby. Pro domácí čistírnu bohatě postačí jednoduché sítové česle, protože se nepředpokládá tolik velkých hrubých nečistot.

 

Další nezbytnou součástí stupně mechanického předčištění je usazovací nádrž. Pomocí tohoto zařízení fungujícího na principu usazování se voda vyčistí od jemnějších, ale pro další zařízení z hlediska funkčnosti nebezpečných nečistot jako je písek štěrk a podobně.

Další v pořadí je vyrovnávací nádrž. O tomto zařízení jsem se zmínila již v předchozím díle v souvislosti s jednou z podmínek biologického čištění. Jedná se o jakýsi zásobník odpadní vody, kde se vyrovnává koncentrace odpadních látek tak, aby na samotné čistění voda proudila vždy s podobnou koncetrací znečištění a ve stálém průtoku. Jinak by mohlo dojít k poškození biologického procesu v hlavní části čistírny.

 

Biologické čištění

V současné době se používá několik technologií, které si postupně v našem seriálu představíme. Dnes si je jen vyjmenujeme a řekneme si jejich základní princip.

V současné době stále nejpoužívanější technologií je aktivace. Při čištění touto technologií dochází ke styku odpadní vody a aktivovaného kalu – mikroorganismů, kteří zajišťují vlastní biologické čištění díky schopnosti rozkládat přítomné nečistoty. V minulém díle jsem se také zmínila o dvou typech biochemických procesů, které zde probíhají. Ve většině domácích čistíren probíhají aerobní procesy, proto je důležité dostatečné provdušňování a míchání.

Dalším typem jsou biofiltry. Podstata čištění je stejná jako u aktivace. Rozdíl je pouze v tom, že aktivovaný kal není volně ve vodě, ale přichycený na náplni biofiltru, které jsou různé a rozdílně účinné. Nejedná se o filtr v pravém slova smyslu, protože zde nedochází k filtraci.

U malých i domácích čistíren se často využívá princip takzvaných rotačních diskových reaktorů, ten v současné době zaznamenává v České republice doslova boom. Jde o kombinaci obou předchozích systémů, tedy aktivace a biofiltru. Biomasa je uchycena na rotujících talířích, které jsou jen částečně ponořeny ve vodě.

Část kalu ze všech těchto systémů pak putuje spolu s vyčištěnou vodou do dosazovací nádrže, kde se oddělí kal od vyčištěné vody. Voda je pak buď vypuštěna do toku, nebo ještě následuje dočištění.

 

Dočištění

Dočištění se používá tehdy, vyžadují-li okolnosti vyšší nároky na čistotu vody. Jedná se především o fyzikálně chemické procesy, například filtrace, odstranění dusíku a fosforu.

Nedílnou součástí čistíren je také takzvané kalové hospodářství, kde dochází ke zpracování vzniklé přebytečné biomasy, která může být vhodná například jako přírodní hnojivo.